Právní nástroj sloužící k zajištění pohledávky (např. hypotečního úvěru) a jejího příslušenství (úroků, poplatků a pod.) do jejího splacení. V případě nesplacení pohledávky je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zastavené věci (např. prodejem nemovitostní zástavy). Nejčastěji vzniká na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi zástavním věřitelem (např. hypoteční bankou) a dlužníkem vkladem do katastru nemovitostí.
zdroj: honzovahypoteka.cz